Dnešní hyperkorektní doba boří mnohé zvyklosti, které jsme ještě nedávno považovali za stabilní pilíře moderní společnosti. Svým způsobem se to týká také rozdělení hraček podle pohlaví na „holčičí“ a „klučičí“. Jak na problematiku nahlíží erudovaní vědci a odborníci? Jsou podle nich pohlavní role vrozené, nebo se pro ně rozhodujeme v průběhu života?

Téma „převýchovy“ pohlaví na opačné bylo zajímavé již pro dávné generace. Vzpomeňme si na antického hrdinu Achilla, syna bohyně Thetis a krále Pélea. Matka se ho snažila ochránit před jistou smrtí v Trojské válce zamaskováním za dívku. Legendární bojovník se nakonec prozradil tím, že popadl meč. Chtěl snad autor příběhu naznačit, že muž zůstane mužem, protože má svou maskulinitu v genech?

Na výše položenou otázku není snadné odpovědět. Názory odborné veřejnosti se totiž v mnohém rozchází. V nejútlejším věku přirozeně není možné preference dětí analyzovat, hračky pro miminka nebývají rozděleny podle pohlaví. Novorozenci mají úplně jiné potřeby a rozdíly mezi „klučičí“ a „holčičí“ náturou se začnou projevovat až v předškolním věku.

Bylo by velmi zavádějící tvrdit, že z chlapců, kteří nemají vztah k autíčkům a pistolkám, vyrostou jedinci s nejistou sexuální orientací. Rozhodně ne. Opakované výzkumy přesto potvrzují, že většina kluků upřednostňuje maskulinní hračky. A v roce 2009 došli vědci z Emory University ke stejnému závěru i u opic druhu makak rhesus. Jejich mláďata se chovala velmi podobně jako ta lidská. Zatímco opičí kluky nejvíce zaujaly auta, samice si hrály s plyšovými hračkami a panenkami stejně dlouho jako s hračkami s kolečky.

Nevyhraněnost lze vypozorovat také u dívek, které si rády hrají s typicky feminními hračkami, ale nepohrdnou ani klučičími. Rodiče o tom vědí své – někdy holčičkám pořizují kočárky pro panenky, jindy auta na ovládání, bagry a třeba i „zbraně“ NERF, byť stylizované do „holčičí“ podoby.

Zda jsou preference dětí ovlivněny hormonálně, nebo očekáváním okolí a zažitými zvyklostmi, není dost dobře možné odhalit. Důležité je jim naslouchat a dát jim volné pole působnosti. Jinými slovy – měly by si hrát si tím, co je jim blízké.