Pokud máte pocit, že ten kdo nežárlí, nemiluje, nemusí to být pravda. Tento člověk vám může naopak natolik věřit, že je pro něj žárlivost jen vzdálený pojem. Nicméně se shodneme na tom, že občasné žárlení vztahu neuškodí a naopak utvrdí, že o vás druhý člověk stojí. 

Žárlivost je cosi, co nám bylo dáno do vínku. Ať už z hlediska, že si bráníme svou drahou polovičku a druhým ukazujeme, že drápky umíme vystrčit, ale i z toho důvodu, že si tím zjišťujeme, jak moc naší druhou stranu zajímáme.

Neměli bychom si tímto způsobem lásku často dokazovat, protože to jde i mnoha jinými způsoby. Raději tím, že koupíme dárek nebo se mile usmějeme, než tím, že druhého provokujeme a flirtujeme před ním s někým jiným. Na duši to tak může druhému způsobovat šrámy, které mohou souviset i s jeho nízkým sebevědomím. Navíc existují lidé, kteří se neumí ze vztahu vymanit, i když ví, že jejich žárlivost je na místě. Pokud podezíráme partnera či partnerku z nevěry, začneme žárlit všichni, bez rozdílu, což je logické.

Je podezírat a podezírat

Než tak učiníte, měli byste vědět, že jste v právu. To jde ovšem jen těžko zjistit, když zrovna nenajdete v kapse telefonní číslo nebo na límci obtisknutou rtěnku. Je rozdíl, jak v povaze partnerů, tak ve zvládání rolí i co se týče právě konkrétního žárlení. Do jaké míry, je vaše žárlivost ještě přijatelná, poznáte i ve tváři partnerů. Možná se někdy jen ušklíbne, že jste se usmála na někoho jiného, ale jindy už odchází od stolu a následně žádá vysvětlení. To samé platí i ze strany druhé. Sedíte v restauraci a muž neustále pokukuje na poprsí jiné ženy u vedlejšího stolu. Buď udržíte své emoce na uzdě a jemně mu doma, v soukromí naznačíte, že se vám jeho chování na veřejnosti nelíbilo nebo rovnou ztropíte scénu tam.

Udržet emoce na uzdě je vždy ovšem lepší způsob, než vybouchnout a začít se chovat nepřirozeně, až bláznivě. Zřejmě si i vy u své drahé polovičky uškodíte, protože budete nazvána za „hysterku“, když se vlastně nic nestalo. Přehlížet a zvyknout si na to pro vás také nebude lehké skousnout. Měli bychom si více důvěřovat, ale zároveň prověřovat. Co kdyby náhodou, říkáte si a tento pocit, vás sžírá. Co, když pro něj nejsem ta jediná? To samé si ovšem potají může říkat i on, ale neřekne to. Muži si zkrátka a jasně své pocity nechávají více pro sebe a hrají si na hrdiny, které nic nezlomí.

Jak tedy nežárlit a nezbláznit se z toho?

Recept neexistuje a každému pomáhá něco jiného. Můžete začít s tím, že napětí někde v bezpečí vyventilujete sportem. Jednou provždy si řekněte, že vaše podezíravost je pouhá představa, se kterou se nedá bojovat, ale jako negativní energii ji lze přetransformovat v pozitivní. Nesmíte se nechat ovládnout majetnickým tvrzením, že on je jen váš. Tenhle nárok je nesplnitelný a pro druhého svazující. Možná, proto od vás raději prchá, protože ho láskou dusíte.

Posedlost jménem žárlivost je něco, s čím se musíte umět vypořádat, uleví se vám, když přestanete neoprávněně žárlit. Kdyby s vámi přece nechtěl být, tak s vámi není. Žijte přítomností a nebojte se nejisté budoucnosti, zbytečně vám tyhle myšlenky berou energii, kterou byste mohli investovat jinam. Nikdo není naším otrokem, aby skákal tak, jak my pískneme.

Každý z nás potřebuje občas zažít pocit svobody a štěstí, i když necítíme toho druhého dech za krkem. Nesledujte partnerovy kroky, protože je to zbytečné a částečně i nemorální. Akorát si tím dokazujete to, že ho musíte neustále kontrolovat a tím svou žárlivost prohlubujete. Hlavně nezapomeňte, že o lásku bychom neměli žebrat. Pokud tedy chce jít, nechte ho, nepřemlouvejte a čas ukáže, zda se k sobě vrátíte či nikoliv. Hranice mezi patologickým a zdravým žárlením není jasně stanovena, je to o povaze, vychování a prožívání.