Jsou strachy, které pomáhají. V některých případech je totiž strach dobrý pomocník, v jiných naopak špatný rádce. Zatímco ten dobrý umožňuje lidstvu přežít, ten druhý ochromí mysl a pro jedince začne peklo na zemi. Panikou, strachem a jinými druhy úzkostmi trpí v současné době až 7 % populace. Číslo ale raketově roste s rozvojem online médií, která kladou na jedince nejen nereálné požadavky, ale současně šíří velké množství pravdivých i lživých informací, které strachy a paniku podněcují nebo dokonce využívají pro politické nebo jiné účely.

Určitě se něco stane!

„Já to vím, určitě se něco stane.“ „Vůbec nespím, bezpochyby to nezvládnu.“ „To není v pořádku.“ „To je kvůli mně.“ Právě obdobné bezradné pocity spojené mnohokrát s nízkým sebevědomím například ve spojení s fyzickým vyčerpáním nebo stresem jsou častými důvody, proč se jedinec necítí fit. Při opětovných návštěvách obvodního lékaře se však nenajde příčina, i když dotyčný objektivně trpí a chřadne. Právě proto lidé trpící tzv. generalizovanou úzkostnou poruchou nezřídka sáhnou po lahvi alkoholu, ve kterém vidí dočasnou úlevu, ale úzkosti to nejen nezastaví, nýbrž ještě zhorší.

Pomozte mi, umírám!

Panická úzkostná porucha si nevybírá a může postihnout ředitele nadnárodní korporace, studenta střední školy i učitelku v mateřské školce. Panické stavy doprovází dušnost, bušení srdce, ztráta citlivosti nebo hybnosti končetin, postižený se obává, že se udusí nebo umírá na infarkt. Ale následná odborná vyšetření žádnou fyziologickou příčinu neodhalí, záchvatů přibývá a začíná skutečné utrpení. Z častých ataků i pocitu, kdy příště strach zaútočí. Někteří jedinci se v této fázi izolují od okolí, snaží se vyhýbat pracovnímu prostředí, dopravním prostředkům nebo prostorám s větší koncentrací lidí. Ani to však není cesta, je nutné vyhledat odbornou pomoc.