Jiný kraj, jiný mrav, to je přísloví, které je použitelné v mnoha kulturách a různými způsoby přeloženo do mnoha jazyků. Toto přísloví je vskutku pravdivé, každý kraj, každá země oplývá velkým množstvím tradic a zvyků, které ne vždy považujeme za běžné a morálně přijatelné.

Jedním z takových případů je příběh mladé osmnáctileté dívky Mangli Munda. Dívka pochází z indické vesnice Jharkhand. Munda byla vesnickými ženami označena za posedlou. Stařešinové s tímto tvrzením souhlasili. Indická dívka by se ráda provdala, ale jelikož je prokletá, její svatba s mužem by přinesla zkázu celé její rodině a komunitě. Jediným řešením, jak odstranit toto vlezlé prokletí bylo Mundu provdat za psa.

A tak se také stalo. Její otec objevil toulavého psa, kterému dali jméno Sheru a ten byl dívce přislíben. Byla jim vystrojena krásná svatba. Psa přivezli autem jako opravdového ženicha. Ač je toto řešení opravdu nezvyklé a pro ženu ponižující vše má nakonec dobrý konec. Nevěsta ze svatby nadšená nebyla, ale pes je pro ní určitou formou vysvobození. Smířila se s tímto krátkodobým osudem. Pes na sebe podle indické komunity převezme dívčino prokletí a ona se stane opět dívkou s čistou duší.

Sama Mundu říká, že svatba pro ni není příjemnou událostí, ale ví, že její partnerský osud bude v budoucnu lepším. Zlé kouzlo totiž bude přeneseno na psa. Poté si bude moci vzít opravdového muže, který s ní bude podle stařešinů žít dlouhý šťastný život. Pro prokleté indické dívky je pes obdobou prince, který je vysvobodí ze zakletí a ony si poté mohou vzít muže, kterého si vyberou nebo kterého jim vyberou jejich rodičové.

Podobné svatební rituály jsou v zapadlých indických vesničkách běžné. I když se vám to může zdát z počátku aktem ponižujícím, pro dívky je to jistý druh pomoci. Konec dobrý, všechno dobré a my můžeme být rádi, že žijeme ve světě moderním, který si o svatbě dívky a psa dozví pouze z novin.